Hajný je lesa pán

Tohle nemá pražádný hlubší smysl. Ale příjemně se to píše.

Poslední den v roce jsem byla rozladěná. Měla jsem náladu být sama a vůbec jsem si nebyla jistá, že chci strávit Silvestr ve společnosti právě těch lidí, za kterými jsem se zbytečně dlouho a pomalu chystala odejít. Hlavou mi běhaly myšlenky, zda by mi nebylo lépe s těmi, s tamtěmi nebo prostě jinde. Nebo třeba doma.

Ale nebylo.
Silvestrováním se mi dostalo náplasti na dlouhodobou demotivaci, víno (a s příchodem pana kytaristy i vodka, že) bylo rychle pryč, ohňostroje byly krásné a na zamrzlém rybníce se výborně bruslilo. A samozřejmě, že se povídalo dobře. Skvěle. Jako cestou na Boubín.
A hlavně - věděla jsem pak, že jsem tam, kde chci být, že jinde by to lepší nebylo. A že mám kmen ráda.

A tak. Takže - díky.

Přestěhována

Z mnoha věcí, o kterých by se dalo psát na začátek zbrusu nové éry mého blogování, se mi nejvhodnějším zdá korýš. Ne jen tak lecjaký. Vypráví mi o něm kamarád, "asi takhle malá zářící žárovka" a encyklopedie v jednom.
Tedy, ten korýš. Je zvláštní tím, že umí vyvinout teplotu až 5000 °C. Maličké stvoření a dokáže něco, co se běžnému člověku podaří jen ztěžka, vezmeme-li v úvahu, že běžný plamen má teplotu asi 600°C. Dokáže to díky speciálnímu klapadélku, které natáhne a scvakne - a vzniklé tření vody má teplotu 5000°C. Pouze na několik setin sekundy, ovšem.
Zajímalo mne, k čemu malý korýš potřebuje tolik energie, takovou teplotu... dostalo se mi odpovědi, že tlaková vlna tímto způsobená omráčí vše v dosahu. A náš tvoreček si v klidu dojde pro večeři.
Fajn vědět.