Hajný je lesa pán

Tohle nemá pražádný hlubší smysl. Ale příjemně se to píše.

Poslední den v roce jsem byla rozladěná. Měla jsem náladu být sama a vůbec jsem si nebyla jistá, že chci strávit Silvestr ve společnosti právě těch lidí, za kterými jsem se zbytečně dlouho a pomalu chystala odejít. Hlavou mi běhaly myšlenky, zda by mi nebylo lépe s těmi, s tamtěmi nebo prostě jinde. Nebo třeba doma.

Ale nebylo.
Silvestrováním se mi dostalo náplasti na dlouhodobou demotivaci, víno (a s příchodem pana kytaristy i vodka, že) bylo rychle pryč, ohňostroje byly krásné a na zamrzlém rybníce se výborně bruslilo. A samozřejmě, že se povídalo dobře. Skvěle. Jako cestou na Boubín.
A hlavně - věděla jsem pak, že jsem tam, kde chci být, že jinde by to lepší nebylo. A že mám kmen ráda.

A tak. Takže - díky.