Ráno v Ružomberoku - takové, které umí být jen chvilku po rozbřesku, spánek u omšelého vítězství SNP v rozpadlé Korytnici, cesta nahoru a první okouzlení, pot, jedna noha, druhá noha, ještě támhle k tomu pařezu (a pak o kousek dál), hvozdíky, už začínají zakrslé borovice, slunce a trošku si utáhnout bederák, již budeme na hřebeni, svoboda, nahoře, ahoj údolí, já jsem tady!, pozor na suť, ať neujede, nohy jdou ještě lehce, zatím ani puchýřek, odehnat mouchu z lýtka, louka, hebká tráva, kleč a stezka, člověk je ten nejmalinkatější mraveneček, světlo se plazí po protější stráni, prostá a zasloužená radost, borůvčí, brusinky, svah na opačné straně sedla je vymalovaný tisíci odstíny zelené, ještě jen přes vršek a postavíme stan, v dálce obrys homole Salatinu, zmáčknout přezku (lupne) a batoh padá dolů, člověk jakoby létal. Večery jsou nekrásnější.
Buch, Buch. Bouřka. Vítr se opírá do plachty, neulétne? Čelovku, kde jsou boty, kolíky? Upevnit tropiko. A dovnitř, zima, mokro. Čtvrt na tři. Blesk (jednadvacet, jednadvacet, jednadvacet). Ještě daleko. Už aby to bylo pryč. Hrom. Blesk, jednadvacet, hrom. Ach jo. Už je to pryč. Zkusit spát.
Mlha. Prší. Rozmočený chleba, jídlo jsme nechali venku (kvůli medvědům), porridge, s čokoládou nebo kokosem? Sbalit, ještě leje, není nic vidět, ale nemá smysl tu sedět, už je poledne, tak jdeme, čvacht, jedna noha, druhá noha, pleskání pláštěnky, už začíná mokro v botech, ach jo, to bude schnout týden, nahoru, bahno, neuklouznout, kapucu z obličeje, mlha, mlha, mlha, vlasy pryč, fouká, Zuzčiny nohy přede mnou, pravá, levá, nic jiného není vidět, nevypadly mi tyčky od stanu?, už cestou jsem ztratila jednu teleskopku (když jsme s Eliškou stopovaly, musí být v Brně, přebíhaly z jednoho auta do druhého, tam na výpadovce na Olomouc), mrzelo mě to celou cestu z Hranic, když jsem ležela na karimatce ve vlaku a s uchem přilepeným k podlaze kupé poslouchala, jak vlaku tepe srdce (tudum tudum)... na chvilku se mraky převalí na druhou stranu údolí a je vidět na útulnu, už jen kousek z kopce a jsme tam.
Kika
- Kika
- Praha, Czechia
- Přemýšlím, skautuju, tvořím, učím se a mám radost, většinou.
...roverský kmen...
...inventura demokracie...
305. oddíl Sýkory
3 comments:
Stejně tak, jako mi článek Co chybí naší generaci přišel opravdu výborný, musím o tomhle říct, že mi přijde opravdu špatný. Ale předpokládám, že se mnou ani v jednom z hodnocení nebudeš souhlasit :)
:-) to by bylo vážně divné, abychom spolu v něčem souhlasili.. máš pravdu, Co chybí naší generaci mi zpětně přijde dost slabý (pramálo argumentace, není zřejmá jednotící linka, občas nejasné formulace).. nicméně s Tatrami jsem neměla žádné ambice, snad jen zachytit atmosféru, tak se mi asi příčí to srovnávat s esejem, u kterého jsem cíl měla..
ale díky za zpětnou vazbu :)
Já bych to nezatracoval protože to nemá pointu.
Je v něm cítit silná stopa té knížky, co jsem Kik půjčoval.
Post a Comment